Jack staví dům jako zrůdné umělecké dílo

Jack staví dům jako zrůdné umělecké dílo

Vraždit podle neotřelého scénáře?

Proč ne. Když děláte, co vás baví, máte pořád co zlepšovat. Jack (Matt Dillon) je architekt, ovšem většinu svého času věnuje svojí největší zálibě, vraždění. V jeho počínání není nic osobního. Popisuje ho jako když jdete večer pod pouličními lampami. Přímo pod lampou je stín nejmenší, ale také nejtmavší. Vykročením směrem k další lampě se zvětšuje, slábne, až zmizí, ale objeví se stín nový. Ve filmu Jack staví dům je takto jednoduše popisována touha zabíjet. 

Formálně je film rozčleněn do pěti kapitol, náhodně vybraných Jackových případů, jak sám objasňuje vraždy svému průvodci Vergovi (Bruno Ganz) na cestě do pekla. Zde je nápadná inspirace Dantovou Božskou komedií. Scénáře jednotlivých vražd jsou autorským dílem Jackovy bohaté fantazie, na něž je patřičně hrdý. Neustále se zdokonaluje, fotí si oběti, záměrně zanechává čím dál víc stop, posílá fotky zavražděných do novin. Jeho bohorovnost se stupňuje, přitom jsme průběžně konfrontováni s jeho upřímným vysvětlováním Vergovi.

Jack staví dům

Smyslem veškerého počínání se ukazuje postavit dům jako celoživotní, geniální dílo. Teprve v závěru se mu podaří najít vhodný materiál pro své zrůdné představy. V rétorice, s jakou objasňuje páchaná zvěrstva, nezaváhá dávat za příklad jakékoliv utrpení, válečný holocaust nevyjímaje. Ve snaze naplnit obsah přezdívky pan Důmyslný, již si sám dal, se neštítí žádných experimentů, jen když ho potěší a uspokojí mu tvůrčí ego. Pozoruhodný je i fakt, za jaké hlupačky jsou všechny ženské postavy, jakoby si zavraždit zasloužily a divák je ani neměl litovat.

Inspirace a odkazy ve filmu

Dánský režisér Lars von Trier o svém filmu Jack staví dům říká: „Léta jsem točil filmy o dobrých ženách, teď jsem natočil snímek o zlém muži.“ Během psaní scénáře se inspiroval díly velkých osobností napříč stoletími. Některé odkazy jsou na první pohled patrné, jiné vyniknou až při podrobnějším zkoumání.

DANTE ALIGHIERI (1265–1321)

Zásadní inspirací pro Triera bylo dílo jednoho z nejvýznamnějších italských básníků a myslitelů Danta Alighieriho Božská komedie. Kniha je rozdělena do tří částí – Peklo, Očistec a Ráj – přičemž Jack vypráví svoji cestu do Pekla. Hlavní postavou Božské komedie je sám Dante a na jeho cestě ho provází básník Vergilius.

Tak i Jacka na cestě peklem provádí Verge, který zároveň naslouchá všemu, co pouti předcházelo. Také v podobě filmového pekla se nechal Trier inspirovat Božskou komedií, respektive jejími ilustracemi z rukou největších mistrů výtvarného umění. Od Sandra Botticelliho přes Gustava Doré po Eugena Delacroix či Williama Blakea. Červenou kápi Danta najdete na všech barevných ilustracích.

HYERONYMUS BOSCH (1415–1516)

Trier připouští, že jeho filmy mají mnoho inspiračních zdrojů. Může jít třeba jen o detail obrazu nebo knihy, který se mu líbil, poznamenal si ho a následně ho přizpůsobil své myšlence. Tak je to třeba právě u nizozemského raně renesančního malíře Hyeronyma Bosche. Vybavíte si jeho asi nejslavnější dílo, triptych s názvem Zahrada pozemských rozkoší a postavy v „bublinách“?

ALFRED HITCHCOCK (1899–1980)

„Jack staví dům je můj nejvíc Hitchcockovský film. Obsahuje mnoho jeho elementů, například scénu na konci, kde se Jack drží nad propastí jen za své nehty. Hitchcock řekl, že v  jednom svém filmu udělal chybu – když darebák visí ze sochy Svobody a drží se jen jednou rukou. Řekl, že by to musel být superhrdina, aby to zvládl, tedy někdo, komu přisuzujeme spíš kladné vlastnosti. Proto jsem do svého filmu dal něco podobného. Jack je darebák, ale zároveň hlavní postava. A zajímavá věc je, jak na to lidi reagují,“ popisuje svou inspiraci Hitchcockem Trier.

PATRICIA HIGHSMITH (1921–1995)

Americká spisovatelka, o jejíž titulech Lars von Trier prohlásil, že do nich byl vždycky blázen, proslula svými psychologickými thrillery s násilnickým obsahem a prvky černého humoru. Hned její první román Cizinci ve vlaku zfilmoval režisér Alfred Hitchcock. Autorka vytvořila také postavu Toma Ripleyho, kterého ve filmových adaptacích Talentovaný pan Ripley ztvárnili Alain Delon a Matt Damon. Její osobnost vyvolávala kontroverze. Životopisci ji popsali jako velmi samotářskou, obsesivní,  misantropickou, krutou, rasistickou a antisemitskou alkoholičku. Kvůli své sbírce povídek Little Tales of Misogyny byla rovněž obviněna z misogynie.

GLENN GOULD (1932–1982)

Kanadský klavírista, skladatel a publicista Glenn Gould byl jedním z  nejvýznamnějších světových klavírních virtuózů 20. století. Souvislost mezi ním a postavou Jacka je ve filmu naznačená prostřednictvím střihu. Obdobně, jako je pro Jacka každá vražda uměleckým dílem a své dovednosti se snaží během let vybrousit k dokonalosti, učí se Gould v prostřizích na archivní videomateriály hrát skladbu J. S. Bacha. Gould je Jackův hrdina, reprezentuje intelekt i umění.

BOB DYLAN (1941)

V roce 1965 vydal Bob Dylan píseň Subterranean Homesick Blues. Jedna z prvních nahrávek, na kterých Dylan vyměnil svůj charakteristický akustický zvuk za bicí a elektrické kytary, byla doprovozena krátkým filmem. Ikonický klip, na kterém Dylan stojí v zapadlé uličce a odhazuje čtvrtky se slovy a krátkými hesly, je považován za raného předchůdce hudebních videoklipů a měl obrovský dopad na popkulturu. Lars von Trier umístil do filmu přímočarou citaci, která se několikrát opakuje: Matt Dillon coby Jack stojí vedle své dodávky a v ruce drží ručně popsané cedule.

Nechybí spousta humoru

Filmy Larse von Triera jsou známy svou inteligencí, smyslem pro detail a vybroušenými dialogy. Zde se dočkáte i silné dávky humoru, ovšem humoru velice svébytného, neomaleného, temného a relativně surového. Ovšem právě v této relativizaci se skrývá háček. Jack na svět nepohlíží našimi všedními, zavedenými konvencemi. Svého nespoutaného tvůrčího ducha vede jinými cestami, jak sám upřímně věří, novými, neprošlapanými a hodnými následování.

Je s podivem, co všechno ve filmu Trierovi u diváků prochází. Jemu by odpustili snad i kdyby nechal herce střílet do dětí. Každopádně i kdyby Lars von Trier už nic nenatočil, tak tímhle filmem zrekapituloval veškerou svoji dosavadní tvorbu a postavil jí skvělý pomník.

8/10

JJ

Jack staví dům (The House That Jack Built, Dánsko, 2018)
žánr: drama, horor, thriller
režie: Lars von Trier
scénář: Lars von Trier
kamera: Manuel Alberto Claro

hudba: Víctor Reyes
hrají: Matt Dillon, Bruno Ganz, Uma Thurman, Riley Keough, Sofie Gråbøl, Siobhan Fallon Hogan

délka: 155 minut

O jiném dánském filmu si můžete přečíst zde.

Jack staví dům

Jack staví dům

Jack staví dům

Další příspěvky
Akumulátorová čtyřkolka – pro zábavu i do práce
Akumulátorová čtyřkolka – pro zábavu i do práce
Máte rádi adrenalin, čtyři kola a přírodu? Ale zároveň nechcete obtěžovat okolí hlukem spalovacích motorů? Pak je akumulátorová čtyřkolka řešením...
Halloween je zdařilé pokračování legendárního hororu
Halloween je zdařilé pokračování legendárního hororu
Nelítostný vrah Michael Myers se poprvé ve filmu objevil v roce 1978, kdy v šesti letech ubodal svoji patnáctiletou sestřičku...
Mars kolonizovaný Čechy? Proč by ne!
Mars kolonizovaný Čechy? Proč by ne!
Tajemná a vzdálená planeta, pojmenovaná podle římského boha války, je po Měsíci pro nás pozemšťany nejdostupnějším objektem naší sluneční soustavy....