se vzorky z Marsu. Vědci objevili stopy organismu, život, který se v pro sebe přívětivém prostředí začne neobyčejně rychle rozvíjet. Roste před očima, je abnormálně inteligentní, přizpůsobivý, a zdá se být nezničitelný. Na stanici ho v nejlepší víře začali zkoumat, což si tvor pro sebe vyhodnotil jako útok. Člověk se ale proti němu nedokáže bránit, nemá na to při stupni svého vývoje žádné dostupné prostředky. Začíná tragicky nerovný boj o přežití nejen kosmonautů, ale celého lidstva. Příběh se odehrává na oběžné dráze Země.
Inspirací pro film bylo producentovi a CEO společnosti Skydance Davidu Ellisonovi přistání vozítka Curiosity na Marsu. Co kdyby, řekl si, Curiosity na Marsu skutečně objevila život, třeba jen v podobě jednobuněčného organismu? A co kdyby se ukázalo, že zpátky na ISS se dostal vzorek tvora, který zničil veškerý život na Marsu?
Cílem bylo dát vzniknout filmu vypadajícímu co nejvíc realisticky, ne další sci-fi pohádce z budoucnosti. Tomuto tématu se v minulosti pověnovali významní režiséři jako Ridley Scott (Vetřelec), Stanley Kubrick (2001: Vesmírná Odysea), či Andrej Tarkovský (Solaris). Důvodem je naše fascinace vesmírem. Nic o něm nevíme, netušíme ani jak vypadá, kam vede, nevydává žádný zvuk, představujeme si, jaké děsivé formy života ještě obsahuje.
Proto se děj odehrává v realisticky vyhlížejících stísněných prostorách dnešních kosmických lodí, navíc ve stavu beztíže. Vytvořit naprosto přesvědčivou iluzi stavu beztíže je mimořádně nesnadné. Herci se nejen snaží pohybovat pomocí soustavy popruhů, ale i jejich pohyby tomu musejí realisticky odpovídat, což je fyzicky nesmírně náročné. Ve stavu beztíže mají například různě těžké předměty při pohybu zcela nečekaně odlišnou kinetickou energii. Příslušné fyzikální zákony bylo třeba se naučit respektovat.
Jako předloha Mezinárodní vesmírné stanice posloužila skutečná, existující ISS. Interiéry nejsou vytvořeny digitálně v počítači, ale reálně postaveny v ateliéru, což ještě zvyšuje míru autenticity nejen prostředí, ale především chování herců. V týmu odborných poradců nechyběli respektovaní odborníci v oboru kosmonautiky, kteří spolupracovali už na vzniku filmů Gravitace, Interstellar a Marťan. Ateliérová ISS pochopitelně není zcela věrnou kopií, byla přizpůsobena potřebám příběhu.
Co si budeme povídat, ze všech jmenovaných filmů nejvíc zabodoval v inspiraci Vetřelec. Ovšem tenhle je jiná liga. Ten starý pořád jen koukal, slintal, zato tenhle se má jinak k světu. Je neuvěřitelně pohyblivý, vynalézavý, flexibilní, odolný, silný, nezničitelný a především bez váhání nekompromisní. Představuje nebezpečí, jakého je nevyhnutelně nutné se bát a jaké lidstvo ještě nezažilo. Přitom vypadá docela sympaticky, taková roztomilá chobotnička. Zlo, které se na vás usmívá tak vypadá o to děsivěji. Jeho racionální surovost ještě vynikne tím víc, že se odehrává v realistickém, logickém prostředí. Tedy převážně. Protože tu a tam po technické stránce trochu drhne, když se každé dveře obsluhují jinak (ne každý ví, že ISS vznikala postupně mnoho let), kyslík občas je, jindy ne, vetřelec, který se zde jmenuje Calvin, ten kyslík nutně potřebuje, ale někdy nikoliv… Události doprovází dramatická symfonická hudba, v dějově vypjatých okamžicích až příliš hlasitá. Jednu chvíli se zdá, že bude i paní Vetřelcová…
Nešlo o to vymyslet kdovíjak neobvyklou obludu. Tenhle vetřelec může klidně zítra přijít, a to je na celém snímku nejvíc zneklidňující a vzrušující.
Zkrátka už bylo načase obrátit list a začít nové vyprávění. Těch módních prequelů a nekonečných pokračování dávno vytěžených příběhů bylo v poslední době přespříliš. Tenhle vetřelec za vidění stojí.
7/10
JJ
Život (Life, USA, 2017)
žánr: sci-fi/thriller
režie: Daniel Espinosa
scénář: Rhett Reese, Paul Wernick
kamera: Seamus McGarvey
hudba: Jon Ekstrand
hrají: Ryan Reynolds, Jake Gyllenhaal, Rebecca Ferguson, Hirojuki Sanada, Ariyon Bakare, Alexandre Nguyen, Naoko Mori, Olga Dychovičnaja
délka: 104 minut