Film Špína otevírá strastiplné stigma oběti znásilnění

Pro neradostné, citlivé téma se rozhodla

režisérka Tereza Nvotová. Téma znásilnění je stále všeobecně podceňováno a potlačováno jako něco, o čem se nerado mluví. Svůj podíl na tom mají oběti tohoto trestného činu. Údajně jen 13 % jich znásilnění oznámí na policii, ostatní ženy se obávají společenského stigmatu oběti. Špína pojednává o případu, který se udál sedmnáctileté Leně (Dominika Morávková).

Naprostá většina znásilnění se kupodivu přihodí v bezpečném prostředí osobami, jimž dotyčné důvěřují a znají je. Zřídkakdy k němu dojde opilým násilníkem v temné uličce. Stejně se to stane i Leně. Znásilní ji učitel matematiky (Róbert Jakab), který ji chodí k nim domů doučovat. Ten má přitom sympatie nejen Leniny matky (Anna Šišková), ale ve škole všech spolužaček. Lena se zhroutí, nemá se komu svěřit, pokusí se o sebevraždu, končí v psychiatrické léčebně.

Zklamání, ponížení, špína

Nesmírně destruktivní dopad události na Leninu psychiku ukazuje, jak hlubokým zásahem se pro ni učitelův čin stal. Člověk, kterého obdivovala, uznávala, a snad do něj byla i trochu zamilovaná, nečekaně zrealizoval něco, co si ona sama mnohokrát ve svých snech nejspíš představovala. Jenže ne takhle bolestivě a tak potupným způsobem. Však i její nejlepší kamarádka (Anna Rakovská) se pokusila mladého učitele neúspěšně svést. On se přitom rozhodl pro nesmírně riskantní krok. Znásilnil Lenu u nich doma během hodiny doučování matematiky, přičemž vedle v obýváku seděli její rodiče. Stačilo trochu hluku nebo tlumený křik přes rukou ucpaná úcta, a skončil by patrně rovnou ve vězení. Lena nic neřekla ani matce, se kterou nijak zvlášť dobře nevycházela. Uzavřela se do sebe se svým utrpením, přestala mluvit a posléze je díky nezdařenému pokusu o sebevraždu hospitalizována na psychiatrii.

Nepřesvědčivě zobrazené násilí

Vlastní akt znásilnění je natočen příliš věcně, krátce, až obyčejně. Důvodné mohou být dokonce značné pochybnosti, jestli k nedobrovolnému sexu mohlo zobrazeným způsobem technicky vůbec dojít. Zobrazený akt kupodivu neobsahuje žádnou hrůzu ani brutalitu, proto následně vypadá Lenina další reakce místy poněkud přitažená za vlasy.

Je správné, že film chce poukázat na situaci znásilněné ženy. Nejenže se jí přihodí jedna z nejhorších věcí, jaká může ženu postihnout. Zarážející hlavně je, jak znásilněné nespravedlivě posuzuje jejich okolí. Často jim dává částečně vinu, pohlíží na ně jako na nečisté, nebo se dotyčná dokonce obává negativní reakce svého partnera.

Dominice Morávkové se podařilo ukázat nesmírně autenticky, uvěřitelně a přesvědčivě velikost traumatu, se kterým se nechce nikomu svěřit, ale nedokáže ho přitom sama zvládnout. Postava Leny prochází komplikovaným vývojem, a ten jsme schopni díky Dominice sledovat a pochopit. Kritický je i pohled na práci psychiatrů, kteří Leně prakticky vůbec nepomohou.

Ve filmu se mnoho nemluví, a když, tak převážně slovensky. Vynikající je i kamera, citlivě a výmluvně napomáhající k zobrazení Leniných duševních pochodů.

Je dobře, že alespoň na Slovensku vznikají snímky s obecně závažnými společenskými tématy, když u nás točíme převážně povrchní pitomosti. Samozřejmě existují světlé výjimky, jen jich je povážlivě málo.

6,5/10

JJ

Špína (Česko, Slovensko, 2017)

žánr: drama

režie: Tereza Nvotová

scénář: Barbora Námerová

kamera: Marek Dvořák

hudba: Pjoni

hrají: Dominika Morávková Zeleníková, Anna Rakovská, Anna Šišková, Róbert Jakab, Patrik Holubář, Juliana Oľhová, Monika Potokárová, Ela Lehotská, Luboš Veselý

délka: 98 minut