Bong Joon-hoa (Snowpiercer, Okja) sleduje chudou, ale mazanou čyřčlennou rodinu, která se rozhodne infiltrovat do bohaté domácnosti byznysmena Parka. Co se může stát, když se setkají dva tak odlišné světy? Originální dílo mistrovsky pracuje s prvky thrilleru, dramatu i satiry a přináší vtipný a nepředvídatelný divácký zážitek. Parazit byl oceněný Zlatou palmou a okamžitě se stal celosvětovým hitem. Režisér osobně poprosil všechny diváky, a především filmové recenzenty, aby byli velmi opatrní se zveřejňováním konkrétnějších informací o snímku.
Příběh skutečně obsahuje několik překvapivých a důležitých dějových zvratů, takže psát o něm by silně připomínalo tanec mezi vejci. Proto jsme se rozhodli vám tentokrát místo klasické recenze tohoto vynikajícího filmu raději nabídnout rozhovor s režisérem Bong Joon-hoem.
Zpočátku všichni očkávali, že Parazit bude filmem o příšerách nebo sci-fi. Tím spíš, že název asociuje můj dřívější film Mutant, ale jak jsem již řekl, filmovými protagonisty je rodina žijící ve skutečném světě. Tito lidé doufají, že budou žít s ostatními v harmonickém vztahu. To ale nefunguje, takže jsou vehnáni do vztahu parazitického. Považuji jej za tragikomedii, jež zachycuje humor, hrůzu a smutek, které vznikají, když chcete žít společně v prosperitě, jenže narazíte na realitu a ta vám zrcadlí, jak obtížné to může být.
V názvu se skrývá paradox, podobně jako v případě mého dřívějšího filmu Pečeť vraha, jehož korejský název v originále asociuje „příjemné, hřejivé vzpomínky”. Jak můžete na vraha vzpomínat s příjemnou nostalgií? Je to špatné? Stejně jako u tohoto mého staršího filmu zachycujícího vzpomínky na dobu, v níž se odehrával případ sériového vraha z městečka Hwa-Sung, i v názvu snímku Parazit se tedy objevuje jistý paradox.
Je to lidské drama, které je silně spjato se současností. Jakkoli zápletku tvoří řetězec neobvyklých situací, klidně by se tento příběh mohl ve skutečném světě odehrát. Je to, jako byste vzali incident ze zpráv nebo sociálních sítí a převedli jej na plátno. V tomto ohledu je to tedy poměrně realistické drama, ale nevadilo by mi ani, kdyby byl film označován jako kriminální drama, komedie, smutné lidské drama nebo strašidelný thriller. Vždy se snažím rozbít divákova očkávání a upřímně doufám, že se mi to s Parazitem podařilo.
Ta první je rodina z nižší třídy žijící ve špinavém suterénním bytě. Přeje si jen obyčejný život, nic zvláštního, ale ani toho se jim nedaří dosáhnout. Otec zažil řadu obchodních neúspěchů, matka, bývalá atletka, nebyla nikdy zvlášť úspěšná a syn i dcera opakovaně selhali v přijímačkách na vysokou školu.
Na rozdíl od nich je rodina pana Parka, výkonného ředitele jedné IT firmy (která není nijak propojená s typickými korejskými rodinnými konglomeráty), schopná zbohatlická rodina. Pan Park je tak trochu workoholik. Má krásnou mladou ženu, roztomilou dceru středoškolačku a malého syna. Lze je považovat za ideální čyřčlennou rodinu z prostředí moderních městských elit.
Pro tento film bylo důležité vybrat herce, kteří by dobře hráli sami za sebe, ale fungovali také spolu, jako fotbalový tým. Museli na první pohled působit jako rodina, takže jsem nad tím hodně přemýšlel. Jako prvního jsem obsadil Song Kang-hoa. Při natáční Okji s drobným Choi Woo-shikem mě zase napadlo, že by mohlo být fajn ho obsadit jako syna Song Kang-hoa. A pak jsme mu za sestru vybrali fyzicky podobnou Park So-dam, která umí skvěle hrát a dokáže vykreslit zvláštní, nejasný dojem reality.
Bylo důležité, aby si byli podobní a evokovali fyzickou podobnost mezi rodinnými příslušníky. Pokud jde o herečku Jang Hye-jin, líbila se mi její nenápadná každodenní síla, kterou vyzařovala ve filmu Náš svět, a proto jsem ji obsadil do role Songovy silné ženy. Parkovu rodinu jsem nechtěl ztvárnit jako typické klišé rodiny z lepších kruhů, jaké vídáme v korejských televizních dramatech. Místo toho jsem si přál, aby působili mile a kultivovaně.
Myslím, že jedna možnost, jak vykreslit čím dál větší polarizaci a nerovnost v naší společnosti, je prostřednictvím smutné komedie. Žijeme v době, v níž je kapitalismus jediným řádem a nemáme jinou alternativu. To se netýká jen Koreje, celý svět čelí situaci, v níž nelze ignorovat pravidla kapitalismu.
Ve skutečném světě se velmi pravděpodobně cesty rodin, jako jsou naši čyři nezaměstnaní protagonisté a Parkovi, nikdy nezkříží. Jediná možnost zaměstnání napříč třídami je být najat jako domácí učitel nebo pomocná síla v domácnosti. To jsou případy, kdy se tyto třídy k sobě aspoň na okamžik dostanou dost blízko, aby navzájem pocítili svůj dech. Ve filmu původně neměla ani jedna strana zlé úmysly. Nakonec jsou však zástupci těchto dvou tříd vtaženi do situace, kdy může sebemenší přešlap vést k trhlinám a výbuchům.
V dnešní kapitalistické společnosti existují třídy a kasty, které nejsou okem viditelné. Maskujeme je, skrýváme a plytce pohlížíme na třídní hierarchie jako na pozůstatky minulosti. Ve skutečnosti nepřekročitelné hranice mezi třídami stále existují. Myslím, že tento film ukazuje, jaké trhliny se nevyhnutelně objeví, když se k sobě v dnešní čím dál polarizovanější společnosti příslušníci různých tříd přiblíží.
Doufám, že jim to dá spoustu podnětů k zamyšlení. Místy je film vtipný, místy strašidelný a smutný. A když budou mít diváci po jeho zhlédnutí chuť dát si spolu skleničku a probrat vše, co se jim při jeho sledování honilo hlavou, budu nadmíru spokojený.
9/10
JJ
Parazit (Gisaengchung, Jižní Korea, 2019)
žánr: drama, komedie, thriller
režie: Bong Joon-ho
scénář: Bong Joon-ho, Jin Won Han
kamera: Kyeong-pyo Hong
hudba: Jaeil Jung
hrají: Kang-ho Song, Seon-gyoon Lee, Yeo-jeong Jo, Hye-jin Jang, Woo-shik Choi, So-dam Park, Myeong-hoon Park, Seung-min Hyeon, Keun-rok Park, Seo-joon Park, Jeong-eun Lee, Hye-ri Yoon
délka: 132 minut
O jiném vynikajícím korejském filmu si můžete přečíst zde.