Svéráz českého rybolovu je naprostým fiaskem režisérky

Parta šesti českých rybářů

vyráží na dalekou cestu za rybami do Norska. Spojuje je dlouholeté přátelství a touha po mužském dobrodružství. Stejně jako dalších 15 000 Čechů i naši hrdinové jednou ročně sbalí své rybářské pruty, nepromokavé bundy, smažené řízky i kartony piv. Dají na čas sbohem svým partnerkám, hospodám a domovům. Moře jim poskytuje svobodu, touha plnit si své sny je žene vstříc vidině úlovku. Nejdříve  se ale musí vypořádat se špatným počasím, nespolehlivou technikou i vlastními přešlapy. Snímek Svéráz českého rybolovu režisérky Ivany Pauerové Miloševičové se neúspěšně pokusil odhalit tajemství mužských rybářských expedic.

Vzhůru za dobrodružstvím

Skupinu šesti rybářů našla režisérka s tvůrci filmu díky konkurzu a následnému castingu. „Naše výzva doslova zněla, že hledáme partu kamarádů – rybářů, kteří se chystají do Norska a jsou ochotni nechat se natočit pro dokumentární film. To, že se nám přihlásilo kolem dvou set rybářských part, mě zaskočilo. Zároveň ale i přesvědčilo o tom, že rybaření je v Čechách rozšířený fenomén, jenž stojí zato ukázat divákům,“ uvádí režisérka. A tak odjel natáčecí štáb spolu s rybáři autobusem do Norska.

Natáčení za pochodu

Ve filmu Svéráz českého rybolovu nejsou žádné uměle režírované scény. A tady začíná problém. Postavy nejsou dostatečně prokreslené, známe jen jejich křestní jména a občanská povolání. Časová osa dvou týdnů ubíhá nespojitě, nejasně, až zmateně. Abychom mohli film považovat za dokument, museli bychom se o chytání ryb dozvědět víc, než jen, že se za nimi jezdí motorovým člunem na moře. Ani vtipů se příliš nedočkáte, poslouchat o čem se baví přiopilý číšník s opravářem výtahů, kovářem a hlídačem, prostě nijak zajímavé není. Paní režisérka se zjevně pustila do zpracování tématu, o kterém mnoho neví, a který přecenila.

Svéráz českého rybolovu zklamal

Co je na tuctové výpravě do Norska tak ryze českého, že to slibuje už název, zůstane nezodpovězeno. Nic. Jen parafráze jiného, mnohem lepšího filmu. Do Norska jezdí za rybami celá Evropa. Pochvalu však rozhodně zasluhuje skvělá hudba a vynikající kamera, oboje film jednoznačně zachraňuje od trapného debaklu. Že někdo jede po čtrnácté rybařit na stejné místo není žádný romantický boj se životním stereotypem, jak se snaží prezentovat Svéráz českého rybolovu, ale jen vytvořením dalšího. O rybaření se nedozvíte nic, takže snímek lze doporučit jedině těm, kdo se rádi dívají, jak někdo nehybně stojí s prutem v ruce a upřeně zírá do vody. A nic nechytí. Stejně jako zůstala bez úlovku režisérka Miloševičová.

4/10

JJ

Svéráz českého rybolovu, Česko, 2021
žánr: dokumentární
režie: Ivana Pauerová Miloševičová
scénář: Ivana Pauerová Miloševičová
kamera: David Cysař
hudba: Džian Baban
délka: 91 minut

O jiném filmu s rybí a mořskou tematikou si přečtěte zde.